27. července 2016

Pokoj Boží vs. falešný pokoj

W.Nee

Pokoj souvisí se svatostí. Cílem znovuzrození je svatost. Bůh chce mít svaté lidi. Svatost znamená, že v člověku dostává místo smýšlení, jaké měl Pán Ježíš Kristus. To působí stále větší lásku, která se stává přirozeností a která zahrnuje Boha i lidi. Nezná větší životní úkol, než všechny myšlenky, slova i činy konat pod Božím vedením a přinášet je Bohu jako oběť skrze Pána Ježíše Krista. 

Taková svatost zároveň člověku dává opravdové naplnění života, které je skutečným štěstím. Oboje patří neoddělitelně k sobě. Nikdo nemůže být trvale šťasten, kdo nežije svatě. Jedině souzvuk s Bohem dává vnitřní pokoj. Vše nesvaté nakonec činí člověka nespokojeným a nešťastným. 

Nemusí jít jen o hrubé hříchy, ale i takové věci, jako tužby, zklamání, beznadějná očekávání, závislost na lidech a věcech, pýcha aj. nás připravují o radost a Boží pokoj. 

Opakem svatosti je mělká průměrnost, nikoli hřích! Svatost znamená, že ostatní "smí", já nemohu. Druzí smí mluvit, já musím poslechnout Ducha Svatého jak vede. Neodvážím se vtipkovat. Mohu se cítit osamocen, ale to je cena za svatost a autoritu.



19. července 2016

Zavřel jsem dveře, již není možnost návratu


Julie Whedbee
12.7.2016

„Není cesty zpět. Jak jsem vám řekl, konec je od počátku, jako začátek je od konce. Znát Mé cesty v minulosti, znamená vědět, kde jste teď, protože Já se neměním. Jsem stejný včera, dnes i zítra. Stejně jako jsem ukázal v Mém Slově milost a shovívavost vůči hříchu a nepravosti v dávných dobách, stejně jednám se zlem a se zlou generací v době, ve které žijete nyní. Ale stejně, jako jsem měl určený čas na soud pro neposlušnost v minulé době, mám určený čas na odplatu i teď. Říkám vám, jste v té době. Soud začal a bude vyléván s větší a větší intenzitou, jak budou události exponenciálně eskalovat.

17. července 2016

Příčiny, proč přetrvávají naše problémy

Citát:
Poslušnost je nejlepší komentář k Bibli – Jednej a budeš znát! Theoddore Monod

Art Katz:
„Jsme rychlí smiřovat to, co není smířeno v Bohu, a proto trpíme tím, že se stále znovu vynořují problémy, zlozvyky a otázky, které nejsou vyřešené, a proto zůstávají. Chceme mít nepravdivé zmrtvýchvstání bez hanby a bolesti kříže. Ale to nejde bez opravdového utrpení a zničení křížem, který předchází konečné oslavení. Jsme milovníci kříže? Milujeme třísky a krev? Rozeznali jsme, že musíme nést svůj kříž? A to je utrpení, ke kterému jsme povoláni.
Rozeznali jsme, že řešení problémů není daleko, jestliže hledáme věci, které jsou opravdové a pravdivé? Máme rozeznání pro rozlišení skutečného od předstíraného? Jsme tak navyklí na úspěch a tolik si přejeme vidět nějaký jasný projev moci, takže nerozpoznáme, že jsme to již nějakým způsobem dostali? Chceme vzrušení! Chceme dráždění. Chceme projev moci! Chceme být úspěšní, protože neúspěch nebo selhání je formou smrti a to nechceme snášet, a proto se vyhneme kříži. Raději bychom se měli ptát, jak úspěch definuje Bůh!“

4. října 2015

Atomové bomby nad Amerikou?

Andrew Strom

Během dnů studené války, samozřejmě nebylo neobvyklé, aby lidé prorokovali o atomových bombách dopadajících na Ameriku. V dnešní době to však vůbec běžné není. Avšak můj přítel z Texasu - muž, kterého osobně znám a vím, že je vyvážený, střízlivý, držící se svými názory při zemi, mi nedávno toto téma připomněl. On (a další věřící) měli vidění jaderné devastace na americké půdě, které jím tak otřásla, že se s rodinou vystěhoval z Dallasu a z Texasu. Jen další blázen, říkáte si?

Nejdříve výňatek z knihy Davida Wilkersona z roku 1985 právě k tomuto tématu. Pak příspěvek od mého přítele z Texasu. Nakonec bych byl rád za vaše komentáře, moji přátelé.

David Wilkerson napsal: „Amerika bude zničena ohněm! Náhlé zničení se blíží a málokdo unikne. Neočekávaně, během hodiny vodíkový holocaust pohltí Ameriku - tento národ už nebude.

1. června 2014

Proč domácí církev není řešením

Why House Church Isn't the Answer
Wayne Jacobsen
  
Když mě ani po dvaceti letech nespočetných modliteb neopustily mé úzkosti, došel jsem k závěru, že Bůh mě buď ignoroval, nebo že jsem se modlil špatně. Dříve byl strach mým stálým společníkem. A upřímně řečeno, byl všechno jiné než veselým společníkem. Znovu a znovu mi svíral žaludek, když jsem to nejméně čekal a jeho bláznivé projevy mi nedovolovaly v noci spát.

Pokaždé, když se stalo něco, co jej způsobilo, jsem prosil Boha, aby situaci změnil, abych se nebál. Na takové modlitby mi odpověděl jen zřídka, pokud vůbec kdy. Nakonec jsem došel k závěru, že mým problémem nejsou okolnosti, ale můj strach. Mé modlitby se změnily. Přestal jsem prosit, aby se změnily okolnosti, ale místo toho jsem Boha prosil, aby ode mne vzal ten strach. Trvalo to asi deset let, než mi došlo, že takové modlitby jsou právě tak neúčinné. Boží zřejmá lhostejnost k mým žádostem mě nepředstavitelně frustrovala.

Tehdy jsem nevěděl, že před Bohem můj problém nespočívá v okolnostech, které působily můj strach, ani ve strachu samotném. Problém, který chtěl Bůh odstranit, spočíval v tom, že jsem Mu nedůvěřoval, aby ON mohl v mých situacích jednat a uskutečnit Jeho záměry. Sám jsem chtěl mít ve svých rukou kontrolu nad svým životem, abych sám dosáhl potřebného úspěchu, abych nakonec dokázal Bohu, i sám sobě, svoji hodnotu.

Strach byl jenom příznakem hlubšího problému, který Bůh chtěl odkrýt, a který chtěl uzdravit skrze jasnější zjevení. Chtěl mi ukázat, kým je ON a co ON chce ve mně uskutečnit. Mnozí z vás jste o této mé cestě četli v mé knize Milován!. Čím více mi Bůh ukazoval, jak je veliký a jak mne miluje, tím méně jsem měl co do činění s mými obavami. Ačkoli se mé okolnosti neměnily, rostla moje důvěra v Něho. Nyní už nechci, aby Bůh naplňoval moje představy, ale abych Jej každý den nechal žít Jeho život.

Svými nejlepšími schopnostmi jsem se snažil Boha přinutit k tomu, aby vyřešil nepravý problém. Pravá svoboda nespočívá v tom, že se situace přizpůsobí mým očekáváním, nebo že budou odstraněny mé úzkostné myšlenky. Bůh chtěl se mnou vytvořit vztah, ve kterém by moje srdce mohlo odpočívat, bez ohledu na to, jaké situace zrovna nastávají. Třicet let jsem se snažil jen o lacinou náhražku pravého řešení!

Podobně jednají mnozí lidé. Potom, co pochopili slabá místa a selhání mnohých církevních struktur, přiklonili se k domácí církvi jako k pravému způsobu života církve. Žel, tam budou pravděpodobně také zklamáni!

6. listopadu 2013

Necky – vidění

Necky – vidění
The Washtub Vision
Hollie L. Moody
25. 2. 2005

*******************************

Elijáš Tišbejský z Tišbé v Gileádu řekl Achabovi: Jakože živ je Hospodin, Bůh Izraele, jemuž sloužím, v těchto letech nebude rosa ani déšť, jenom podle mého slova.
1 Královská 17:1

Po dlouhé době, ve třetím roce sucha, dostal Eliáš slovo Hospodinovo: „Jdi, ukaž se Achabovi. Hodlám na zemi seslat déšť.“
1 Královská 18:1

41 Elijáš řekl Achabovi: Jdi, jez a pij, neboť slyším hukot deště.
42 Achab šel jíst a pít. Elijáš vystoupil na vrchol Karmelu, sklonil se k zemi a vložil svou tvář mezi kolena.
43 Svému služebníkovi řekl: Jdi a podívej se směrem k moři. Šel, podíval se a řekl: Nic tam není. Řekl: Sedmkrát se vrať.
44 Když to bylo posedmé, řekl: Hle, oblak malý jako lidská dlaň vystupuje z moře. Řekl: Jdi a řekni Achabovi: Zapřáhni a jeď, ať tě nezadrží déšť.
45 Za chvíli se zatměla nebesa oblaky a větrem a nastal velký déšť. Achab nasedl a jel do Jizreelu.
1 Královská 18:41-45

*******************************
Souvislosti
Před několika měsíci jsem cítila puzení od Pána, abych si opakovaně četla 1.Královskou 17:1 a 1.Královskou 18:1, 41-45. Když jsem usilovně přemýšlela, nad tím proč se mi tyto verše Písma zdají tak podmanivé, byla má pozornost nasměrována na 1.Královskou 18:1, zejména kde se píše: „Po dlouhé době, … dostal Eliáš slovo Hospodinovo …“

Jakmile jsem tento verš z Písma dočetla, Pán promluvil k mému srdci.

„Přestal být Eliáš prorokem, když jsem k němu nemluvil své Slovo?“ Zeptal se mě Pán.
Tato Pánova otázka zasáhla mé srdce a vzala mi dech. Sama jsem prožila období, kdy ke mně Pán nemluví. Ale i přesto, že Pánovo mlčení bylo v mnoha ohledech stresující, neustále jsem cítila Pánovu přítomnost.

22. července 2013

Vidění o meči a hadu

VISION OF THE SWORD & THE SERPENT
 -by L. Vere Elliott.

Koncem roku 1970 obdržel L. Vere Elliott následující vidění.:

Byl jsem uprostřed velkého shromáždění v kostele, jehož stěny a strop byly pokryty klenoty a různými ozdobami. Okna byla vyrobena z barevného skla (typická pro církevní katedrálu nebo kostel). Sál byl plný lidí, bohatí, chudí, někteří nemocní a zmrzačení, ale i němí a slepí. Všichni měli na rukou řetězy a nikdo nebyl volný (obraz na dnešní církve, lidé chodí do církve, ale nejsou svobodní).

V přední části sálu bylo velké pódium s kazatelnou na jedné straně a velkou klecí s velikým zeleným hadem uvnitř, na straně druhé. Nad místem kde stál řečník, byl na dvou řetězech ve vodorovné poloze zavěšen velký meč. Na pódiu sedělo asi osm nebo deset duchovních a všichni byli oblečeni do kněžských rouch. Seděli jeden za druhým, každý vždy o kousek výš nad tím před ním.

19. července 2013

Tak ty už nechceš chodit do církve? 13. kapitola

Kapitola třináctá (Kapitola dvanáctá ZDE)                                                                                                Kapitola První ZDE

Setkání na rozloučenou




Už z dálky jsem uviděl důvěrně známou postavu sedící na lavičce, tam, kde proběhl před více než třemi lety náš první rozhovor. Ráno mi totiž John zavolal a požádal mne, abych se s ním setkal večer v šest právě v parku, kde celý náš příběh začal. V autě jsem přemýšlel o všem, co jsem za ta léta s Johnem prožil a s úsměvem jsem jel vstříc dalšímu setkání s pocitem vděčnosti za Johnovu moudrost, která mi tak pomohla, ale zároveň i za jeho pochopení a určité slitování se mnou samým. Řada našich společných setkání vedla k tomu, že se můj vztah k němu začal podstatně měnit. Postupně mizela moje naléhavá počáteční potřeba zasypávat jej stále novými a novými otázkami. Jak čas běžel, užíval jsem si jednoduše a přirozeně jeho přátelství, jaké jsem doposud v životě nepoznal. Po každém setkání s Johnem jsem si uvědomoval, jak hluboce roste moje důvěra a oddanost Pánu.

Když jsem vystupoval z auta, ucítil jsem na tváři jarní vánek, který sem zavál příjemnou vůni citrusových plodů z blízké zahrady. Blížil jsem se k Johnovi, který vedl zanícený rozhovor s nějakým mladým mužem, jenž pravděpodobně nechtěl přerušit svůj pravidelný běh a proto poklusával na místě, zatímco spolu hovořili. Došel jsem až k nim, právě si podávali ruce a mladý muž hodlal dál pokračovat ve svém běhu. John vyskočil z lavičky, aby mě přivítal.

28. května 2013

Víra je také to, čemu věříš

Ian Vincent

24.5.2013

Víra znamená věřit Bohu a to především v tom, co zaslíbil. V této době je tím obvykle myšleno pouze to, jakou někdo má duchovní moc, aby od Boha obdržel věci nebo odpovědi, za které se ve víře modlí

To je ale jen částečné vysvětlení toho, co je to víra. Víra se dotýká všeho v našem vědomí, protože naše víra je i to, čemu věříme a proč tomu věříme. 

5. května 2013

Jednota Těla

Blaine Cook 


"I kdyby tě všichni opustili, Já tě nikdy neopustím." 



Dříve, než je Mé Tělo jednotné, musí být přivedeno do NAPROSTÉHO SOULADU SE MNOU, dokonce musí být spojeno se MNOU jako s HLAVOU. Jako hlava řídí každý úd v těle, tak tomu musí být i v Mém Těle. A tato jednota musí být trvalá. Nesmí to být tak, že se nejprve sjednotí údy mezi sebou. Taková jednota nevydrží. Mnohokrát jsem rozbil spojení v Mém Těle, protože jednotlivé údy nebyly individuálně plně spojené se MNOU. Žádný úd se NESMÍ spoléhat na další údy, ale vedení a sílu musí přijímat od HLAVY. 

30. března 2013

Nactiutrhání a pomluva


Chovejte se k lidem přesně tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám. (Matouš 7:12) 

1) opovážlivým úsudkem je vinný ten, kdo, byť i mlčky, připouští jako pravdivou nějakou mravní vinu bližního bez dostatečného důkazu

2) nactiutrháním je vinný ten, kdo bez objektivně platného důvodu odhalí prohřešky druhého;

3) pomluvou ten, kdo tvrzením odporujícím pravdě škodí dobré pověsti druhých a dává příležitost k mylnému úsudku o nich.

Jan Maria Vianney v jednom ze svých osmdesáti dochovaných kázání hovoří o řadě forem, kterými se tohoto velkého a rozšířeného zla dopouštíme: 

23. března 2013

Povolání do poslední bitvy - Dva svědkové

Rick Joyner

První svědek


„Boží soudy jsou prvním krokem do Božího království,“ ozval se hlas, který jsem nikdy předtím neslyšel. „Až přijde Soudný den, budou znát Krále všichni a všichni také porozumí Jeho soudům. Pak bude země vysvobozena. Prosil jsi za to, aby Jeho soudy přišly do tvého života. Teď začni prosit, aby přišly i do světa.“


Otočil jsem se, abych se podíval, kdo promluvil. Byl vysoký a zářil jen o trochu méně než ti, s nimiž jsem se setkal v Soudní síni. Měl jsem za to, že to byl anděl. Pak promluvil: „Jsem Lot. Byl jsi vybrán, abys žil stejně jako já v těžké době. Musíš se za lidi přimlouvat stejně jako Abraham za Sodomu. V době, kdy se na zemi bude dít velká zvrhlost, povstanou muži a ženy velké víry. Svou víru musíš stejně jako Abraham použít k přímluvě za bezbožné a svědčit o Božích soudech, které přicházejí na zem. Pán už nebude moci o mnoho déle snášet narůstající zlo lidstva. Já jsem mlčel a mnozí zahynuli. Nesmíš být jako já – nesmíš mlčet!“ 

„Řekni mi víc! Jak je mám varovat?“ ptal jsem se. 

31. ledna 2013

Danielova služba a Luciferova služba

A Daniel-Ministry And A Lucifer-Ministry
Zac Poonen 
(Výňatek z knihy Plné evangelium - Vydáno v roce 1996) 

Daniel byl muž, kterého si Bůh v jeho generaci mohl použít. Když byl mladý, "rozhodl se ve svém srdci, že se nepošpiní" (Dan.1:8). Když Chananiáš, Mišael a Azariáš viděli jak mladý Daniel reprezentoval Pána, dostali odvahu, aby sami také Pána reprezentovali (Dan.1:11). Tito tři neměli odvahu postavit se na vlastní pěst, ale když viděli Danielův postoj, osmělili se. I dnes existuje mnoho takových lidí, kteří nemají odvahu reprezentovat Pána sami o sobě, ale čekají až najdou Daniele, který bude odvážně stát a pak se k němu přidají. 

26. ledna 2013

Co je špatně s člověkem?


Andy Woods

19.12.2012 

Nedávná střelba v Connecticutu způsobila, že jsme v našich myslích a rozhovorech zaplaveni otázkami, co způsobilo, že ten střelec jednal tak jak jednal. Jeho destruktivní chování je vysvětlováno vším možným, od nedostatečné dostupnosti zdravotní péče k přílišnému naslouchání politickým komentářům až po snadný přístup ke střelným zbraním. Smutné je, že mnozí využívají tuto tragickou událost k obhajobě politiky, volající po větší kontrole vlády nad našimi životy. Přesto, uprostřed toho všeho dogmatického poučování, je jen málo těch, kdo odkrývají základní kořeny problému. 

Jakkoli to může svádět dávat takovouto strašnou událost za vinu okolnímu prostředí konkrétního člověka, kořeny problému souvisí s padlou lidskou přirozeností. Lidské srdce je nemocné. Jeremiáš 17:9 říká: 



„Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná?“ (Jr 17:9)

15. ledna 2013

Křesťané v Severní Koreji

Hlas mučedníků 2008.5-6.


To odpoledne, kdy nám setra Choi Yong Jin líčila své zkušenosti ze Severní Koreje, zahánělo ostré slunce každý stín. A přesto jí na začátku dvouhodinového vyprávění tekly nezadržitelně po tvářích slzy. Někdo jí podal kapesník, pak celý balíček kapesníků. Náš překladatel byl nucen několikrát hovor přerušit, aby si mohla Choi Yong Jin utřít slzy. Teprve postupně nabývala tato sestra rovnováhy. 

Zdá se, že svět je úplně okouzlen z nové tváře, kterou v poslední době Korejská lidově-demokratická republika ukazuje. Ta se nyní navenek prezentuje jako země podporující uměleckou svobodu, když si její představitelé na návštěvu pozvali Newyorskou filharmonii. A když Severní Korea zbourala nukleární chladící věž ve Yongbyongu, coby přímo symbolu svého jaderného výzkumu, působí hned jako země, která podporuje mír. 

10. prosince 2012

Světla v přicházející temnotě

Vidění 2007 

Chad 
5.5.2011 

V květnu 2007 jsem byl s několika lidmi na modlitebním setkání. Mé oči byly zaměřeny k finanční situaci, která v té době byla v USA. Nedávno jsem četl článek, který srovnával naši tehdejší situaci se situací ve dvacátých letech před tzv. Velkou krizí. Také jsem četl o mizení včel. Tyto věci se mě silně dotýkaly, ale ostatních v té skupině pravděpodobně ne. Rozhodl jsem se, že situaci se včelami předložím jako modlitební předmět. Byl tam taky jeden mladý muž, voják, který sloužil nedaleko našeho města tady na Aljašce. Moc jsem ho neznal. Bylo to po více než roce, kdy jsem si s ním domluvil schůzku a mluvili jsme o tom tehdejším modlitebním setkání. Dal mi opis toho, co si tehdy poznamenal do svého deníčku: 

2. listopadu 2012

Bumerang létá oběma směry

Sandy Warner
23.10.2005

Během let jsem mnohokrát slyšela slovo BUMERANG, slyšela jsem ho v různých souvislostech, ale vždy v souvislosti s bojem! Nicméně, bez ohledu na to, kolikrát jsem ho slyšela, nikdy jsem nechápala správný význam. Byl to pro mne hutný pokrm.

S tímto hutným pokrmem jsem měla několik velmi nevšedních zážitků, které se se mi vůbec nelíbily. Brzy jsem zjistila, že hutný pokrm je tak silný, že jej lze vykládat dvěma protikladnými způsoby. Jeden způsob vychází od Božího království, ale druhý z nepřátelského tábora.

27. října 2012

Tak ty už nechceš chodit do církve? 12. kapitola

Kapitola dvanáctá (Kapitola jedenáctá ZDE)                                                                    Kapitola První ZDE
Velké shromáždění
The Great Gathering 


Uběhl už nějaký čas, co jsem naposledy stál na pódiu a mluvil ke spoustě lidí, kteří seděli poslušně v řadách. Cítil jsem se proto dost nesvůj, když jsem přijal pozvání pastora Bryce ze sboru v Cornerstone, abych promluvil k členům jeho sboru o své rostoucí víře a důvěře k Otci. 



Znal jsem Bryce jen letmo z několika dřívějších setkání pastorů, a proto mě jeho telefonát před dvěma měsíci dost překvapil. Řekl mi, že o mně slyšel dost zajímavých věcí, a proto by se chtěl se mnou setkat, abychom si pohovořili. Nevěděl jsem přesně, co vlastně zaslechl nebo co ho zajímá, ale pomyslel jsem si, že by mohlo být docela zábavné si to poslechnout. Po našem prvním setkání u oběda následovalo brzy několik dalších, ze kterých mi bylo stále více zřejmé, že zažíval podobné pocity zklamání a nespokojenosti se svým dosavadním křesťanským životem, jako já před několika lety. 

22. září 2012

Pravdivé nebo falešné

True or False
Ann Doupont                      
10 May 2002

Toto jsou dny falešného učení. Toto jsou dny, v nichž Moji lidé mají svědivé uši. Chodí z místa na místo, aby dostali nějaké Slovo, aby slyšeli, co jim jiní mají říci, místo aby trávili dostatek času se Mnou, aby slyšeli, co Já jim chci povědět o jejich situaci. Kdyby se utišili a modlili se, studovali a rozuměli Mému Slovu se snahou aplikovat je do jejich životů, udělal bych následující:

19. srpna 2012

Tak ty už nechceš chodit do církve? 11. kapitola

Kapitola jedenáctá (Kapitola desátá ZDE)                                            Kapitola První ZDE
Povznést se
Taking Flight


Myslím, že to poslední, co jsem zahlédl předtím, než jsem musel zavřít oči, které mě hrozně pálily, byla rozradostněná Laurie, jež se náhle objevila. Podobný výraz na její tváři nevídám tak často, o to víc mě to překvapilo v tento den. 

Nemohl jsem se dočkat, abych znovu otevřel oči, a tak se přesvědčil, zda opravdu souhlasí, co jsem viděl. Předtím mi totiž pořádně slzely, když se mi větrem do nich dostal nepříjemný obláček kouře. S protáhlým obličejem jsem čekal jen na to, kdy bolest v očích poleví. Přes přivřené oči ke mně doléhaly zvuky okolí, smích a hovor asi 40 lidí, kteří zaplnili naši zahradu kolem grilu. Dříve než jsem stačil otevřít oči, ucítil jsem Lauriinu ruku na svém rameni a naslouchal, co mi šeptá do ucha. 

„Že neuhodneš, s kým jsem se právě bavila?“ pronesla poněkud škádlivě. 

2. dubna 2012

Josef Korbel - V nepřátelském táboře - Audio

PŘEDMLUVA
Nikdy mne nenapadlo že bych někdy napsal knihu o svém životě a o dlouhých letech, strávených v komunistických věznicích v Československu.

Když jsem byl z vězení propuštěn a Bůh mne přivedl do svobodného světa, dostával sem mnoho pozvání abych veřejně mluvil o svých zážitcích. Jsem velmi vděčný za každou příležitost, kdy sem mohl vyprávět o své minulosti, poněvadž je svědectvím o předivných Božích cestách, o Boží milosti a moci zjevené v mém životě během oněch let ponížení, nebezpečí a bezmocnosti.

Moji věřící přátelé mne žádali, abych napsal knihu, a tím se můj příběh dostal k širší veřejnosti. Netroufal sem si, zdálo se mi to nemožné. Přátelé však naléhali, zvlášť moji kamarádi z Armády spásy. Stále znovu zdůrazňovali, že by kniha přinesla povzbuzení čtenářům, kteří prochází duchovními zkouškami a boji. Cítili tuto nutnost tak naléhavě, že jsem o této věci začal přemýšlet a modlit se za ní. Nakonec jsem v srdci pocítil Boží souhlas a s mnoha modlitbami jsem začal realizovat to, co se mi předtím zdálo tak nemožné.

Jsem Bohu nesmírně vděčný, že o své minulosti mohu psát bez hořkosti a pocitu nepřátelství. Cítím hluboký soucit se všemi těmi nešťastnými lidmi, kteří se dopustili tak mnoho bezpráví a krutostí, poněvadž se nachází v duchovní temnotě. Bůh mi dal milost, abych jim odpustil, a přímě se modlím za jejich spásu.

Tato kniha by neměla být propagandou proti politické ideologii. Neměla by v srdcích čtenářů vyvolat nenávist a nepřátelství; takové literatury existuje dost. Mým přáním a prosbou je, aby kniha byla svědectvím o Boží moci a věrnosti. On chrání ty, kdo Mu plně důvěřuje ve své bezmocnosti.

Rád bych poděkoval všem svým přátelům, kteří mě různým způsobem pobízeli a laskavě povzbuzovali k napsání tohoto svědectví o slávě mého milovaného Pána a Spasitele Ježíše Krista.

Josef Korbel

15. ledna 2012

David Wilkerson, Praha 2003

Prorocké kázání Davida Wilkersona, Praha 2003

Tak ty už nechceš chodit do církve? 10. kapitola

Kapitola desátá (Kapitola devátá ZDE)                           Kapitola První ZDE
Cesta k pravé důvěře
Won to Trust



To bylo zase ráno! 


Vůbec nic se mi nedařilo a v poledne jsem už z toho byl hodně zdeptaný. Převážnou část dopoledne jsem strávil telefonováním s Dianou. Přibližně měsíc poté, co John navštívil naši domácí církev, k nám Diana přišla, aby si s Laurie a se mnou promluvila o tom, jak se jí vede po aférce, kterou měla s naším tehdejším pastorem, a jaké v tomto směru svádí vnitřní boje. Vyprávěla nám tehdy, jak si chtěla za pomoci druhých znovu uspořádat svůj citový život. Zároveň dospěla k názoru, že je na čase, aby se s pastorem opět setkala a vzájemně si vše za mé přítomnosti vyříkali. Požádala mě, abych domluvil termín a abych tam šel s ní. 

Mou první reakcí tehdy bylo, jí co možná nejvíce pomoci, bez ohledu na to, jak trapné to pro mne může být. Netušil jsem ani, jak by taková schůzka měla konkrétně vypadat a kdy by k setkání s Jimem vůbec mělo dojít. Čím déle jsem o tom uvažoval, tím nepříjemněji jsem se v podobné roli cítil. Něco se mi nezdálo být v pořádku; nemohl jsem ale přijít na to, co přesně. Řekl jsem jí proto o svých pochybnostech a ona mi dala ještě trochu času, abych si to ujasnil. Ale teď, o dva měsíce později, se už na mě skoro zlobila za mé váhání, a začala mne obviňovat, že to jen odkládám, a že jí asi ani nechci pomoci.

5. ledna 2012

Co znamená být chudý duchem?

V Blahoslavenstvích z kázání na hoře, Pán Ježíš říká: "Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je nebeské království" (Mt 5:3). Co to přesně znamená být chudým v duchu, a proč jen chudí v duchu budou v království nebeském? Proč Bůh chce, abychom byli "chudí duchem"? Proč by Bůh chtěl, abychom byli "chudí" v čemkoli?

Někteří navrhují, že Pán Ježíš mluví o finanční chudobě, že je zastáncem chudoby, aby bohatství a majetek nestály mezi námi a Bohem. I když je pravda, že Pán Ježíš jinde varoval před hledáním bohatství (Mt 6:24), přesto to nevypadá, že toto má Pán Ježíš na mysli, když u Matouše 5:3  hovoří o "chudých duchem". Když Pán Ježíš mluví o tom, být "chudý duchem", tj. být blahoslavený, mluví o duchovní realitě, ne o hmotném majetku. Co tedy znamená být chudí duchem?


Půst a Modlitba - Mahesh Chavda



Seminář Maheshe Chavdy z roku 1991. 

4. ledna 2012

Josef Korbel - Osobní svědectví

Dvě nádherná svědectví o Boží milosti, lásce a odpuštění.
Věřím že i přes špatnou kvalitu záznamu, bude pro každého povzbuzením.



17. prosince 2011

JAK DŮLEŽITÉ JE ODPOUŠTĚT A ŽEHNAT SVÝM NEPŘÁTELŮM?


David Wilkerson 

Denní zamyšlení ze čtvrtka 16. června 2011 

Pavel píše, „ Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud“ (Římanům 12:19). Říká: „Snášejte křivdu. Vzdej se odplaty a jdi dál. Žij životem Ducha.“ 

Nicméně, pokud odmítneme odpouštět zranění, která nám byla učiněna, budeme muset čelit těmto následkům: 

1. Budeme mít na sobě větší vinu než člověk, který nám zranění způsobil.
2. Boží milost k nám nebude moci proudit. Potom, jak se věci v našich životech nebudou dařit, nebudeme jim rozumět, protože budeme v neposlušnosti.
3. Trápení, které nás bude pronásledovat, nás bude okrádat o pokoj. Stane se vítězem, který nám bude úspěšně a ustavičně zasazovat další rány.
4. Protože nás Satan úspěšně povede k myšlenkám na pomstu, bude schopen nás vést do strašnějších hříchů. Budeme se dopouštět horších přestupků než byly tyto.

Satan má moc nad těmi, kteří neodpouštějí druhým


Satan has Power Over Those Who do Not Forgive Others 
Zac Poonen 
14.12.2011

Ve Zjevení 9:1-11 čteme: 
„Zatroubil pátý anděl. A uviděl jsem hvězdu spadlou z nebe na zem a byl jí dán klíč od jícnu bezedné propasti. Otevřela jícen bezedné propasti a z toho jícnu vystoupil dým jako dým z veliké pece; dýmem z jícnu se zatmělo slunce i všechno ovzduší. Z toho dýmu vyšly na zem kobylky a byla jim dána moc, jakou mají zemští štíři. A bylo jim řečeno, aby neškodily trávě na zemi ani žádné zeleni ani žádnému stromu, jenom lidem, kteří na čele nemají Boží pečeť. A bylo jim dáno, ne aby je zabíjely, nýbrž aby jim působily trýzeň po pět měsíců; jejich trýzeň byla jako trýzeň od štíra, když bodne člověka. V oněch dnech lidé budou hledat smrt, a nenaleznou ji, budou si přát umřít, ale smrt od nich uteče. 
Vzhledem se ty kobylky podobaly koním připraveným k boji; na svých hlavách měly něco jako věnce podobné zlatu, jejich tváře byly jako tváře lidí, vlasy měly jako vlasy žen a jejich zuby byly jako zuby lvů. Měly hrudní pancíře jako ze železa a zvuk jejich křídel jako zvuk mnoha vozů s koňmi běžícími do boje. Mají ocasy jako štíři a v nich žihadla, a v jejich ocasech je jejich moc škodit lidem po pět měsíců. Nad sebou mají krále, anděla bezedné propasti, který se hebrejsky jmenuje Abaddon a řecky Apollyon.“ 

3. prosince 2011

Tak ty už nechceš chodit do církve? 9. kapitola

Kapitola devátá (Kapitola osmá ZDE)                         Kapitola První ZDE
Schránka pod jiným jménem

„Ty si skutečně myslíš, že ten John je jedním z prvotních učedníků?“ zeptal se mě Ben a opřel se o gauč.
„Jak jsi jen přišel na tuhle myšlenku?“ zeptal jsem se. Stál jsem u okna a zadíval se opět do místnosti.
Ben se obrátil na Laurie, mou ženu, která se na mně šibalsky pousmála: „Dříve sis to myslel taky.“
„To zní ale přece jen trochu absurdně, nemyslíš?“ Ben se na mě podíval s úšklebkem. Vedli jsme s Benem domácí skupinku v té době, kdy jsem ještě působil ve svém bývalém sboru. Pak, když mě vyhodili, přišel za mnou s nápadem vytvořit domácí církev. Měl přirozené nadání, jak si někoho dobírat a já jsem neměl chuť ho v tom ještě podpořit.

14. července 2011

Zbav se laodicejské dřímoty!


A.A. Ronshausen 
13.7.2011 

Velkým hříchem těchto posledních dní je laodicejská vlažnost, která se projevuje tím, že nejsme ani horcí, ani studení (Zjevení 3:13-15). Tou skutečnou bitvou není bitva o tento svět, ale bitva o církev. 

11. července 2011

TOMÁŠ KEMPENSKÝ - NÁSLEDOVÁNÍ KRISTA

KNIHA PRVNÍ

UŽITEČNÁ NAPOMENUTÍ PRO DUCHOVNÍ ŽIVOT

I.

O následování Krista a o pohrdání všemi nicotnostmi světa

Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě (J 8, 12). praví Pán. Těmito slovy nás Kristus vybízí k následování svého života a mravů, chceme li být opravdu osvíceni a zproštěni slepoty srdce.
Buď tedy naším nejvyšším úsilím rozjímat o životě Ježíše Krista.
2. Kristova nauka vyniká nad všechny nauky svatých a kdo má Kristova ducha, najde v ní skrytou manu. Ale stává se, že mnozí lidé, ačkoliv slyší evangelium, jsou jím přesto pramálo uchvacováni, neboť nemají Kristova ducha. Kdo však chce plně a správně rozumět Kristovým slovům, musí se snažit utvářet celý svůj život podle něho.
3. Co ti prospěje učené rozmlouvat o Trojici, chybí li ti pokora, takže Trojice nemá v tobě zalíbení? Věru, vznešená slova nečiní člověka svatým a spravedlivým, ale ctnostný život ho činí milým Bohu. Přeji si raději mít pokoru, než znát její definici. Kdybys znal zpaměti celou bibli i výroky všech učenců, co by ti to všechno prospělo bez Boží lásky a milosti?
Pomíjivost, samá pomíjivost (Kaz 1. 2) mimo lásku k Bohu a službu jemu jedinému. Svrchovaná moudrost pak je v tom, odpoutat se od světa a směřovat k nebeskému království.
4. Nicotné je tedy hledat pomíjivé bohatství a vně skládat svou naději. Nicotné též je bažit po hodnostech a domáhat se vysokého postaveni. Nicotné je hovět tělesným žádostem a toužit po něčem, zač potom nutné doléhají těžké tresty. Nicotné je přát si dlouhý život a málo se starat o život dobrý. Nicotné je dbát jen o život přítomný a nepomýšlet na budoucí. Nicotné je milovat, co tak rychle pomíjí, a nespěchat tam. kde trvá věčná radost.
5. Často si připomínej přísloví, že oko se nenasytí hleděním ani ucho slyšením (Kaz 1. 8). Snaž se tedy odpoutat své srdce od viditelných věcí a přenes svou lásku na neviditelné. Protože ti, kteří následuji jen své smysly, si poskvrňují svědomí a ztrácejí Boži milost.

6. července 2011

Alois Adlof - FALEŠNÝ PENÍZ


Adventisté a jejich učení ve světle Písma.
Napsal Alois Adlof.
V Praze 1920


Ve formátu pdf si knihu můžete stáhnout ze stránek Jákobova studna nebo přímo ZDE


20. června 2011

Tak ty už nechceš chodit do církve? 8. kapitola

Kapitola osmá (Kapitola sedmá ZDE)                                                Kapitola První ZDE
Lži, které jsou k ničemu

Neměl jsem ani tušení, co bych si měl počít s informací, která se ke mně právě dostala. Konečně jsem měl v rukou něco proti svému bývalému pastorovi, ale vůbec jsem nevěděl, co bych s tím měl podniknout. Před rokem by to ale vypadalo jinak.
Všechno to vyšlo najevo během jednoho, spíše náhodného setkání v nákupním středisku. Jel jsem tam rychle, abych pro svou ženu ještě stihl koupit dárek k výročí svatby, a abych si tam dal něco menšího k obědu. Na půl druhou odpoledne jsem už totiž měl dohodnutý termín schůzky. Zatímco jsem u stolu v jídelně narychlo hltal cheeseburger, začetl jsem se do asi týden starého zpravodajského magazínu. Při tom, jak jsem obracel jeho stránky, pozvedl jsem poněkud hlavu a můj pohled padl na světle červené šaty poblíž mne. Zadíval jsem se ještě výš a spatřil důvěrně známý obličej, který jsem již delší dobu neviděl.

19. června 2011

Pokořený! - Michael Boldea Jr.

V Písmu jsou určité pasáže, které mě pokořují, kdykoli je čtu. Mé srdce je drceno a lámáno, ale také přetéká radostí z věřících lidí, kteří byli před námi, a kteří pro Krista vytrpěli veliké věci, a kteří nepřijali vysvobození ze svých utrpení pro slavný důvod - získání lepšího vzkříšení z mrtvých. Vše, co by museli udělat, bylo zapřít Krista, vše co by museli udělat, bylo odvrátit se od jejich Pána Ježíše a jejich utrpení by skončilo, došlo by k usmíření s jejich rodinami a mohli by si opět užívat své teplé postele a život by šel dál. Vše, co měli udělat, bylo odejít od pravdy a byli by ušetřeni mučení nejhoršího druhu. Je to něco, co dnes dělají tzv. křesťané - ne proto, že by jejich životy byly v ohrožení, nebo že by museli trpět, ale protože podle jejich názoru je Kristova cesta už i tak příliš úzká, bez vzrušení a veselé zábavy. Protože v naší zemi zatím netrpíme a protože dosud nejsme pronásledováni ani nejsme mučeni pro víru, a protože vše, co máme a vše co každodenně dostáváme, považujeme za samozřejmé, odmítáme celým srdcem sloužit Kristu. Stále ještě odmítáme vydat se cele Jemu a v naší vzpouře vyhledáváme kohokoli, kdo nám nabídne snadnější cestu.

11. června 2011

Jeho náhradníci


His Replacements 

Robin Paisley 

11 April 2002 


Po té, co jsem strávila toho rána hodně času s Pánem a psaním, těšila jsem se na salát z tuňáka, který jsem si předtím připravila. Usadila jsem se s televizním ovladačem v ruce a přepínala jsem mezi kanály s církevním vysíláním. Nebylo tam ale nic, co by ke mně promluvilo a tak jsem byla zklamaná a řekla jsem o tom Pánu Ježíši něco v tom smyslu, že jsem se chtěla dívat na něco duchovního, co by mne nasytilo duchovně, když se budu zároveň sytit tělesně. Již jsem chtěla televizi vypnout, ale ještě jsem přepnula na kabelové kanály, kde jsem narazila na film „Náhradníci“. Protože jsem to již dříve viděla, věděla jsem, že tam jsou zamíchány nějaké sprostoty a chtěla jsem od toho odejít, když jsem ve svém duchu uslyšela jak Pán říká: „Chci ti něco v tomto filmu ukázat“. Odpověděla jsem, že ano, a okamžitě se můj duch otevřel. 

Zástupy v údolí rozhodování

Marsha Burns
12.4.2004

Zástupy jsou v údolí rozhodování. Není to příjemné místo, protože váš instinkt vás vede k rychlým závěrům, jak se osvobodit od nepříjemností při procházení tímto údolím. Ale poznali jste, že rychlé řešení nedá odpověď do situace.

Toto údolí má za cíl odhalit pýchu nezávislého jednání. Ukázat odmítání bázně a troufalost řídit se vlastními pocity, což vede do jisté katastrofy.

Je čas, kdy musíte chodit se Mnou a dovolit Mi, abych vám ukázal cestu, praví Pán. Dosud jste nečelili životu z této perspektivy, a proto Mi musíte důvěřovat, abych vám dal potřebnou moudrost a vedl vaše kroky.

Jsem s vámi a ukážu vám cestu, ale bude to proces a ne jen nějaké rychlé řešení. Skutečné dílo, které se zde dokončuje, záleží na vašem postoji.

Multitudes In The Valley Of Decision
ft111@earthlink.net



Překlad: Veverka http://sotva.blogspot.cz/


29. května 2011

Tak ty už nechceš chodit do církve? 7. kapitola


Kapitola sedmá (Kapitola šestá ZDE)

Kdo si jámu kopá, špínu na druhé vrhá 

Doléhal ke mně ohlušující řev diváků z protější tribuny fotbalového stadionu. Aniž bych se otočil, věděl jsem, že to pro fotbalový tým mé staré školy nic dobrého nevěstilo. Otočil jsem hlavu a právě jsem zahlédl, jak se útočník z mužstva protihráčů, s jásavě zvednutýma rukama, smeknul přes brankovou čáru. Vzápětí na něj napadali ostatní spoluhráči, jeden přes druhého.

Povzdechl jsem si a s nechutí potřásl hlavou. Poté, když mé mužstvo ještě do poločasu vedlo 3:0 proti favorizovanému týmu, zahodilo obrovskou šanci své vedení ještě zvýšit. Nejednalo se o běžné utkání. Byla to přece soutěž o bronzový pohár mezi dvěma nejznámějšími gymnázii města, a tato soutěž nabyla za 45 let svého trvání až téměř bájných rozměrů. Vítěz dostával obrovský bronzový zvon, trofej, která byla vyrobena ze zvonu, dříve zavěšeného ve staré věži původního gymnázia. Také se tím pyšnil po celý rok.
Pro absolventy školy nebylo nic důležitějšího, než v posledním roce vyhrát zvon, a bývalí žáci jako já, po tom prahli stejně tak. V posledních šesti letech obhajovalo pohár mužstvo soupeře, byla to pro nás ponižující série porážek. Doufal jsem jen, že tento večer se to konečně obrátí v náš prospěch. První poločas začal slibně, ale uvědomoval jsem si, jak se v takovém zápase může karta rychle obrátit.

Sadhu Sundar Singh - Život a dílo


ŽIVOT a DÍLO
Sadhu Sundara Singha
Podle F. Heilera zpracoval a volně přeložil frof. ThDr. Zd. Trtík
1970
(Tato kniha nikdy nebyla a ani nebude chráněna autorským právem.)


Naše vyprávění je čerpáno z díla skutečného znalce křesťanství, zvláště katolicismu, Friedricha Heilera. Jeho kniha „Sadhu Sundar Singh" je kritickým spisem učence, který bedlivě prozkoumal všechny dostupné prameny i všechna svědectví o tomto významném křesťanském svědku. Poznal v něm velikou apoštolskou postavu nové doby. Sundar Singh zmizel beze stopy na své poslední misijní cestě do Tibetu v roce 1929. Zůstalo nám však po něm jeho životní svědectví, které nás vede ke Kristu a ke křesťanské aktivitě.
V Praze dne 14. dubna 1969..
Prof. 
ThDr. Zdeněk Trtík

ZAČÍNÁME SVÉ VYPRÁVĚNÍ
U dveří jednoho evropského domu se objevil řídký host. Vysoká přímá postava v dlouhém, šafránově žlutém rouchu s hlavou zahalenou mohutným turbanem. Z olivově zbarveného obličeje, obroubeného černým vousem, vynikají tmavé oči, které prozrazují podivuhodný mír a nevýslovnou dobrotu srdce. Cizinec oznamuje děvčeti, které mu otevřelo dveře, své jméno: Sadhu Sundar Singh. Pohlíží na něho plna údivu, spěchá zpět a volá paní domu: „Je tu někdo, kdo by s vámi rád mluvil. Jeho jménu jsem nerozuměla, ale vyhlíží jako Ježíš Kristus."
V shromažďovací místnosti jednoho města sedí v první řadě asi čtyřleté dítě. Hledí upřeně na řečníka – na tajemného muže v šafránově žlutém rouchu. Když domluvil a posadil se, zazní v sále dětský hlásek: „Je to Kristus?"
Děvče, které v očích indického muže spatřilo Kristovu spasitelskou lásku, a dítě, které v jeho slovech postřehlo Kristovo evangelium, nejsou jediní, kdo na první pohled vytušili tajemství jeho svatosti a božského povolání. Mnohým mužům a ženám v Asii a v Evropě, kteří měli štěstí jej spatřit, připadlo, jako by v něm přišel jeden z biblických mužů Božích.

28. května 2011

Tak ty už nechceš chodit do církve? 6. kapitola

Kapitola šestá  (Kapitola pátá ZDE)
Laskavý Otec, nebo dobrá víla?


Od té doby, kdy jsem Johna naposled viděl na břehu jezera Nellie, uplynuly téměř dva měsíce, mně to však připadalo jako věčnost. Shromáždění sboru, jež se konalo po našem setkání, se stalo mým Waterloo. Doufal jsem, že můj přítel, pastor a šéf přijde k rozumu a na tomto setkání, nebo aspoň krátce potom, řekne pravdu. Ale tak tomu bohužel nebylo. Pohodlí lži bylo pro něj cennější než naše přátelství, jež jsme doposud udržovali. Byl jsem ohromen!

Před setkáním mi dal ultimatum: buď budu zastávat jeho verzi, nebo si mohu hledat práci někde jinde. Byl jsem již téměř tak daleko, že bych přikývl, ale pak jsem nedokázal lhát v jeho prospěch. Pokoušel jsem se tak dobře, jak to šlo, ho posunout do příznivějšího světla, a řekl jsem, že jsem sice myslel, že koncert schválil, ale že jej asi také nepochopil. Jeho pichlavý pohled mi dal pak najevo, že má strategie nevyšla. Příští ráno mi vynadal. Obvinil mě ze zrady našeho přátelství a požadoval, abych nejpozději do konce toho dne odstoupil. Ještě než se mohl nadechnout k odpovědi, vytáhl jsem ze svého notesu připravenou výpověď.
„Jsem tebou tak zklamán“, řekl a přitom se mi nepodíval do očí. Pokračoval: „Měl jsi takové velké možnosti, a nyní jsi to všechno zahodil! Proč to všechno?“

Tak ty už nechceš chodit do církve? 5. kapitola


Kapitola pátá (Kapitola čtvrtá ZDE)

Láska s háčkem 

Přišel jsem sem, abych získal odstup od celé této záležitosti, ale ve skutečnosti jsem všechno přinesl s sebou. Má hlava nebyla snad ani minutu prosta toho, co se zrovna doma odehrávalo. Citově to ve mně vřelo hlubokým zklamáním a hněvem; Proti tomu toto krásné okolí nemohlo nic učinit.

Jezero Nellie je jedním z mých oblíbených míst na světě. Nellie leží ve vysokém pohoří Sierra na konci pěší cesty dlouhé osm kilometrů, jež se téměř rovným směrem šplhá do kopce. Je to horská túra trvající dvě a půl hodiny a zřídka se stává, že tady někoho potkám, i uprostřed léta. Nyní začínalo září a toto krásné odpoledne jsem měl jezero jen pro sebe.
Jezero je sice malé, ale vždy jsem tady chytil dostatek nádherných duhových pstruhů. Mimo to, je to jediné místo, na kterém jsem chytal ryby, jež se chovají jako ryby na obálce jednoho rybářského časopisu. Když je dostanete na háček udice, skákají přímo z vody, v zoufalém pokusu uvolnit se z háčku, a opět moci volně plout. Přirozeně jsem si jistý, že v tom zažívám více radosti než ty ryby.

16. května 2011

Ekumena v praxi



Textová podoba ke stažení ZDE.

Nespřahejte se s nevěřícími. Jaký může být spolek spravedlnosti s nepravostí? Jaký může mít vztah světlo s temnotou? Jaká je shoda Krista s Beliálem? Co mají věřící a nevěřící společné? Jaká je jednota Božího chrámu s modlami? My jsme přece chrám živého Boha, jak řekl sám Bůh: "Budu v nich přebývat a chodit mezi nimi. Budu jejich Bohem a oni budou můj lid." Proto: "Vyjděte z jejich středu a oddělte se, praví Hospodin. Nesahejte po ničem nečistém, a přijmu vás." "Já pak budu váš Otec a vy mí synové a dcery, praví Všemohoucí Pán." 
2Ko 6:14-18

Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo nazývají tmou, kdo vydávají hořkost za sladkost a sladkost za hořkost!
Iza 5:20

... Může vést slepý slepého? Nespadnou oba do jámy?
Luk 6:39


8. května 2011

Světla v přicházející temnotě - vidění 2007


Chad


V květnu 2007 jsem byl s několika lidmi na modlitebním setkání. Mé oči byly zaměřeny k finanční situaci, která v té době byla v USA. Nedávno jsem četl článek, který srovnával naši tehdejší situaci se situací ve dvacátých letech před tzv. Velkou krizí. Také jsem četl o mizení včel. Tyto věci se mě silně dotýkaly, ale ostatních v té skupině pravděpodobně ne. Rozhodl jsem se, že situaci se včelami předložím jako modlitební předmět. Byl tam taky jeden mladý muž, voják, který sloužil nedaleko našeho města tady na Aljašce. Moc jsem ho neznal. Bylo to po více než roce, kdy jsem si s ním domluvil schůzku a mluvili jsme o tom tehdejším modlitebním setkání. Dal mi opis toho, co si tehdy poznamenal do svého deníčku:

17. dubna 2011

Nezoufej!

Marsha Burns
21.10.2003

Nebuď zoufalý kvůli pokořením, kterými procházíš, protože to jsou nástroje v Mé ruce, kterými v tobě umrtvuji skutky těla.

Co se stane, když tvá reputace utrpí ústy těch, kdo tebou pohrdají? Nenaroste tím tvůj prospěch na věčnosti? Já tě ujišťuji, že je to pro tebe prospěšné!

Královské kněžstvo, kněžská autorita

Patsy Shelton
2.8.2003

Moji lidé jsou tolik zaměřeni na svá práva, svoji autoritu a na vše, o čem byli vyučováni, že jim to v Mém Království patří.

Ale, Já vám říkám, že nikdo nemá žádná práva, jen zodpovědnosti, a že chození v autoritě přichází skrze intimní vztah se Mnou, tak, jak tomu bylo s Mým Synem. On mohl dělat jen to, co viděl dělat Mně. Předem si nedělal žádné představy o službě, ale v každém okamžiku služby čerpal z autority, kterou jsem Mu udělil. Byli jsme zajedno. Když se dotknul, byl to dotek Mé ruky skrze Něho. Když mluvil, byla to Má slova, která vycházela skrze Něho. V Něm nebylo nic, než co viděl, že dělám a co slyšel, že mluvím.

4. dubna 2011

Chválící bohoslužby?

Ian Vincent
12.3.2011

Dovolte mi, abych se zmínil o tom, že v Novém zákoně, když se mluví o církevních bohoslužbách nebo o shromážděních církve, tam podivně chybí pojem "chvály". Tento pojem je ale velmi silně uváděn ve Starém zákoně.

Kdykoli jsou chvály zmiňovány v Novém zákoně (v církvi, na rozdíl od chválení v nebi), nikdy to není popisováno starozákonními termíny ve smyslu společného zpěvu a hudby. Spíše je to definováno duchovně, v tom smyslu, že každý svatý přináší Pánu Ježíši svůj vlastní život, a že toto radostné vydávání se a činění Jeho vůle, je chválení. Je to spíše vnitřní duchovní realita než vnější jednání.

Skutečnost, že se církev ve svém chápání chval posunula zpět ke Starému zákonu, se zdánlivě zdá být nevinná a jakoby velebící Boha, ale ve skutečnosti je to problematické, protože to ignoruje některé podstatné důvody proč se shromažďujeme a odvádí nás to od nich.

25. března 2011

Tak ty už nechceš chodit do církve? 4. kapitola

Kapitola čtvrtá (Kapitola třetí ZDE)
Proč se očekávání nenaplnila
Nesnáším vstávat v šest ráno kvůli nějaké ranní skupince, zvláště, když se ostatní ani neukážou.
Přitom je to povinností každého vůči ostatním ve skupině.
Před půlrokem jsme vytvořili pětičlennou skupinku. Slibovali jsme si od toho, že nám to pomůže být dobrými manžely, otci a zodpovědnými věřícími. Po několika málo týdnech to vzalo za své. Nejprve se to projevilo na docházce. Dnes se ale objevil někdo, kdo se tu neukázal téměř dva měsíce. Vlastně jsme s ním už ani nepočítali.
Bob Miller, jeden z naší církevní rady, mi kromě jiného přišel sdělit, že on a Joyce se rozešli.
Doufal jsem, že se ukáže Gil Rodriquez, protože on byl jediný, s kým jsem mohl mluvit o svých stupňujících se problémech v církvi, ze kterých jsem většinou vinil Johna.
Místo toho, abych ze sebe shodil své břemeno, jsem celý čas strávil v rozhovoru s Bobem o jeho rozchodu. On a jeho žena Joyce byli manželé už přes třicet let a vychovali tři děti. Vždy jsem si o nich myslel, že jsou naším příkladným manželským párem. Protože Bob byl jeden z členů naší rady, věděl sem, že to bude mít špatný dopad na naši církev.