Patsy Shelton
1.6.2003
Jednoho dne před nějakou dobou, šel lesem muž, jehož srdce bylo obtíženo žalem. Jak přemýšlel o svém životě, připomínal si mnoho špatných věcí. Vzpomínal na ty, kdo o něm lhali, když ještě pracoval. Jeho myšlenky se točily kolem těch, kteří jej okradli a podvedli. Vzpomenul na rodinu, kterou ztratil. Jeho mysl se obrátila k nemocem, kterými trpěl, a ze kterých nebyl uzdraven.
Celá jeho duše byla naplněna hněvem, vztekem a zklamáním. Stál tam toho dne a hledal odpovědi, ale nic nenacházel, jen jej napadaly další neúspěchy. Poklekl u jednoho starého dubu, aby hledal Toho Jediného, o kterém věděl, že by zde měl vždy být. A se slzami v očích se modlil:
„Pane, Ty jsi v mém životě učinil nádherné věci. Tys mi řekl, že mám pro Tebe udělat mnoho věcí a já jsem radostně poslechl. Ty dnes musíš odpustit. Jsem nešťastný, Pane, protože já nedovedu. Nevím jak. To není fér, Pane! Nezasloužil jsem si všechny ty zlé věci, které se mi staly a já nebudu odpouštět. I když jsou Tvé cesty dokonalé, Pane, tuto jednu věc nemohu udělat, protože nevím, jak odpustit.“
Jak tam klečel v tichu a stínu toho starého dubu, pocítil, že mu něco spadlo na rameno. Otevřel oči. Koutkem oka zahlédl na košili něco červeného. Nemohl se pohnout, aby se podíval, protože tam, kde měl být dub, byl v zemi velký, hranatý kus dřeva. Pozvedl hlavu a uviděl dvě nohy probité ke dřevu velikým hřebem. Pozvedl hlavu více a do očí mu vstoupily slzy. Uviděl Pána Ježíše, visícího na kříži. Uviděl hřeby v Jeho rukou a ránu v Jeho boku, rozdrásané a zbité tělo, dlouhé trny zaryté do Jeho hlavy. Nakonec uviděl utrpení a bolest v Jeho drahocenné tváři. Když se jejich oči setkaly, slzy toho muže se změnily ve vzlykání a Pán Ježíš začal mluvit:
Lhal jsi někdy? Muž odpověděl – ano, Pane. Bylo ti někdy vráceno více drobných a ty sis je ponechal? Muž odpověděl – ano, Pane. A muž vzlykal víc a více. Vzals někdy něco v práci, co nebylo tvé?, ptal se Ježíš. A muž odpověděl – ano, Pane. Přísahal jsi někdy a použils k tomu jméno Mého Otce nadarmo? Muž již v pláči řekl: Ano, Pane.
A Ježíš se ptal ještě mnohokrát: „udělals někdy ...?“ Pláč toho muže se stal nekontrolovatelným, protože mohl odpovídat pouze – ano, Pane.
Tehdy Ježíš obrátil hlavu z jedné strany na druhou a muž ucítil, že něco spadlo na jeho druhé rameno. Podíval se a uviděl, že je to Ježíšova krev. Když opět vzhlédl, setkaly se jeho oči s Ježíšovými a on uviděl pohled takové lásky, jakou si dříve neuměl vůbec ani představit.
Pán Ježíš řekl: ANI JÁ JSEM SI TO NEZASLOUŽIL, ALE JÁ TI ODPOUŠTÍM.
Může to být velice těžké, když něčím procházíš, ale když se podíváš zpět na svůj život, uvědomíš si, jak je tato odpověď pravdivá. Čti ji pomalu a nech ji do sebe vsáknout.
Čti ji znovu, protože v ní je hloubka.
Pokud tě do té situace přivedl Bůh, On tě tím také provede.
Pane, miluji Tě a potřebuji Tě. Přijď dnes do mého srdce.
Bez Tebe nemohu učinit nic.
