Cheryl McGrath
9.3.2005
Slovo, přijaté od Pána 31. ledna 2005.
Slovo k těm, kteří běží jako první vyslanci
Jeremjáš 12:5 Poněvadž tebe s pěšími běžícího k ustání přivodí, kterakž bys tedy stačil při koních? A poněvadž v zemi pokojné, jíž jsi se dověřil, ustáváš, což pak spravíš při tom zdutém Jordánu?
První část tohoto poselství je adresována Pánovým „průzkumníkům“ nebo „vyslancům“. V dobách Starého Zákona byli vybíráni za zvědy vojáci, kteří běželi vpředu, aby prozkoumali zemi a učinili přípravy pro nástup hlavního vojska.
Církev po celém světě nyní prožívá kritické období přechodu a změn, které nakonec ukáží skutečnou Nevěstu Kristovu a odhalí antikristovský náboženský systém, postavený na falešných základech lidské pýchy a intelektu. Slovo „antikrist“ neznamená „anti-Ježíš“. Znamená „anti-Pomazaný“. Jedná se o postoj, který opovrhuje a pronásleduje vše a všechny narozené z Ducha živého Boha, který je Pomazání. Jméno Ježíš Kristus znamená Ježíš Mesiáš (Yeshua Ha Meshiach), Ten POMAZANÝ (Ž 2:2; J 1:41; 4:25-26; L 4:18; apod.). Nenechme se oklamat – antikristovský postoj uznává Ježíše, ale odmítá Jeho Pomazání, aby tím vyzvedl tělo nad Ducha. V současném období Pán potvrzuje svoji skutečnou církev, i když falešný náboženský systém slepě pokračuje ve svém rozšiřování a představuje se jako „církev Ježíše Krista“.
Pochopme, že v této době přechodu se nejedná pouze o to, zda se shromáždění mají konat v církevních budovách nebo po domech. Hádat se o těchto věcech znamená snižovat nezměrnost současného díla Ducha svatého v církvi, kdy je Nevěsta vyvolávána a připravována na finální úsek tohoto věku. Jedná se o Ducha a tělo, které jsou ve válce proti sobě (Ga 5:17). Jenom ti, kdo žijí a jsou vedeni Duchem Božím, rozeznají podstatu a dílo Ducha v církvi (1 Kor 2:14-16).
Mnozí z Božích služebníků byli povoláni v Pánově moudrosti a načasování jako vyslanci v tomto přechodovém procesu a již po nějakou dobu, dokonce několik let, „běží před armádou“. Jsou to ti, které Pán vyvolal z denominacionalizmu, aby z nich vytvořil hrot šípu Ducha, aby hlavní reformace pronikla k církvi (ecclesia). Jsou to povolaní Ježíše Krista (Ř 1:6). V duchovním smyslu tito vyslanci prozkoumávají nedávno objevenou krajinu, zaostřují své vidění a přizpůsobují své kroky neznámému terénu a shromažďují potřebné znalosti o dříve neprozkoumaném pojmu „BÝT CÍRKVÍ“ v protikladu k „CHODIT DO CÍRKVE“.
Většinu těchto vyslanců zkušenost být součástí tohoto „hrotu“ přijde velmi draho ve smyslu osamocenosti, izolace a nespravedlivých obvinění ze vzpoury od těch, se kterými dříve byli v jednom sboru. Avšak, lekce, kterým se naučili a zlomenost získaná ve snášení a překonávání, se pro Nevěstu ukáže být neocenitelným přínosem ve dnech, které přijdou.
Tito vyslanci jsou těmi „bez jména a bez tváře“, o kterých mluvilo několik prorockých hlasů v devadesátých letech. Většinou byli Pánem skryti a připravováni až do správného načasování a nebudou vypadat nebo působit podle modelových vůdců, na které spoléhá církev. Někteří z těchto pěších-vyslanců byli na hlídce (jak se jim zdá) velmi dlouho a jejich vyčerpanost se projevuje ztrátou odvahy a frustrací z čekání na přesun hlavní armády. Pro ty z vás, kteří se v tom při čtení poznáváte, má Pán specifické slovo:
„Terén se nyní mění. Tento nový terén již není pro pěší. Vyžaduje sílu jezdců. Jak přejdete na další úroveň toho, co dělám, pokud se vaše síla vyčerpala? Odpovězte si každý sám. Hledejte Mne pro odpověď, protože to sami nedokážete.“
Když jsem na modlitbě uvažoval o této věci, uvědomil jsem si slabost a zábrany, se kterými jsem osobně bojoval v prvních týdnech po novém roce a poznal jsem, že nemám přijatelnou odpověď. Pak mi bylo dáno, abych uviděl, že pro vyslance skutečně jediný způsob jak si zachovat pokoj, je v Kristově plnosti a naprostém vyprázdnění se od sama sebe. Tato pravda pak byla v nedávných dnech do mne vytesána, když jsem byl veden k hlubšímu pochopení, co to znamená „nemilovat svůj život až do smrti“. To není něco, co dokážeme udělat tím, že se rozhodneme to udělat.
Síla „z nás“ jako centrum všech věcí je v lidském srdci tak pevně zakořeněná, že jedině samotný Kristus může každého z nás přivést na místo, kde budeme milovat Jeho Život více, než milujeme svůj vlastní život. To se stane tehdy, až začneme chápat často opakované prohlášení: „To není o mně, ale o Něm“. Nezáleží na tom, jak často to říkáme nebo souhlasíme, že je to pravda, nedokážeme v tom chodit, dokud moc Jeho Života v nás nezlomí moc „vědomí vlastního já“, „sebepovyšování“ a „sebezáchovy“. Pak teprve můžeme svědčit s Pavlem: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“
Když jsem dovolil Duchu svatému, aby prozkoumal mé vlastní srdce pokud jde o otázku, kterou položil Pán, byl jsem opět upozorněn na zprávu o Elijášovi v 1 Král.18:44-46 „Když to bylo posedmé, řekl: "Hle, z moře vystupuje mráček malý jako lidská dlaň." Elijáš mu řekl: "Vystup vzhůru a vyřiď Achabovi: »Zapřáhni a jeď dolů, ať tě nestihne déšť!«" A vtom už k tomu došlo. Nebe se zachmuřilo, vítr přihnal mraky a spustil se silný déšť. Achab dal zapřáhnout a jel do Jizreelu. Hospodinova ruka byla s Elijášem. Podkasal si bedra a běžel před Achabem, až doběhl do Jizreelu.“
Jako se náhle dramaticky hnaly nad Elijášem mraky bouře, tak je to také s duchovní atmosférou uvnitř církve a kolem ní, která projde dramatickými a neodvratnými změnami. Dokonce i ti, kteří na takové změny čekali a modlili se za ně, budou zaraženi rozsahem otřesů a změn, které Pán provede ve svém domě. Vidíme tam také, že Elijáš nejenom běžel s Achabovými koni, ale on je předběhl a běžel před nimi. Jak? Jedině v Pánově Duchu, protože v něm nebylo žádné takové vlastní síly ani schopnosti, která by mu to umožnila. Koně představují sílu. To je pro pěší způsob, jak bojovat s výzvami tohoto nového terénu a běžet s koňmi a jezdci. Je to síla Ducha a nic jiného. Pán se ptá svých vyslanců, zda jsou připraveni přizpůsobit se tomuto novému terénu, který bude vyžadovat změnu soustředění.
Pán pokračuje: „Mnozí pěší běželi individuálně, všímali si jen svých kroků, své cesty a svých vlastních cílů. Ale nyní se terén mění a oni musí vidět to, co vidím Já – oddíl jezdců na koních. A oni již nikdy nesmí vidět sebe, ale oddíl a sebe jako součást oddílu. Musí se připojit a rozšířit svůj pohled.“
Jestliže jsi vyslancem, nebo patříš k službě vyslanců, pak poselství zní: vzhlížej, rozhlížej se, přestaň mapovat nová prostředí. Věci se mění a izolace, kterou mnozí na tomto místě prožili, končí. Pán chce, aby Jeho vyslanci byli bdělí a připravení pro nové období. Je milost a síla pro zklamané a unavené, ale nový terén vyžaduje poddanost Duchu a zemřít strachu z lidí tak jako nikdy dříve. Stůj blízko! Není žádné jiné Odpočinutí než Pán. On tě zmocní!
SLOVO k těm, kdo SPOLÉHAJÍ NA POKOJ
Jeremjáš 12:6 „Vždyť i tvoji bratři a dům tvého otce se vůči tobě zachovali věrolomně. Také oni z plna hrdla za tebou volali. Nevěř jim, i když s tebou pěkně mluví."
Druhá část tohoto prorockého poselství je specielně adresována jiné skupině, kterou jsem nazval „ti, kdo spoléhají na pokoj“.
Mezi Božím lidem jsou takoví, kteří se kvůli své lásce k církvi rozhodli zůstávat ve společenství, i když si uvědomují, že tam jsou tolerovány hříchy v různých formách. Může jít o hřích ve vedení, nebo o situaci, kdy je hřích vedením vědomě tolerován. Ti, o kterých zde mluvím, nad takovými věcmi nepřimhuřují oči, ve skutečnosti jsou z toho nešťastní. Ale rozhodli se zůstat a zaujmout roli strážných a přímluvců z lásky jako Boží lidé. Někteří se z toho stejného důvodu rozhodli zůstat ve společenství, i když tam jsou zarmucováni kontrolujícím „vedením“...
Toto je slovo k těm mnohým neznámým a ryzím přimlouvajícím se strážným, pastýřům, prorokům, apoštolům a všem dalším, kteří milují Krista a Jeho Tělo, kteří pláčí a bojují za církev ve skrytosti, a přitom pro sebe netouží po uznání nebo po slávě. Myslím, že víte, kdo takoví jste.
Pánovo slovo k těmto věřícím:
„Křičeli jste „Pokoj“ a spoléhali jste na „pokoj“, a to i tehdy, když se již kolem vás zvedala záplava. Toužili jste po pokoji s těmi, kteří neviděli věci tak jako vy a pro vaši touhu po pokoji vás zaváděli do nesvatého milosrdenství. Dokonce i tehdy, když vaši bratři s vámi jednali zrádně, jste pokračovali ve spoléhání na pokojný vývoj. Já jsem to na čas dovolil, ale jsou situace, kdy se hledání pokoje stává ustupováním a touha po pokoji vede ke kompromisům. Ale nyní se terén změnil a nad vámi je rozvodněný Jordán. Jordán představuje Kříž, na němž končí všechny kompromisy. Jordán ve skutečnosti představuje křížovou cestu, kde se cesty rozdělují. Ano, i vztahy založené na kompromisech umírají na Kříži, kde nepřátelé člověka jsou ti z jeho vlastního domu.“
Toto je silné slovo a já věřím, že Pán myslel „dům víry“ (Ga 6:10), když mluvil o nutnosti zemřít kompromisním vztahům. Vůbec nemyslím, že by Pán mluvil o manželských vztazích. Pán mluví o těch „duchovních otcích“, kteří se snaží k sobě přitáhnout oddanost lidí, kteří byli vykoupeni Pánovou krví, a kteří patří jedině Jemu. Tito falešní vůdci používají Božích lidí jako stavebních kostek, aby si vybudovali své vlastní království. Pán řekl: „Nikoho na zemi nenazývejte svým otcem, protože Jeden je váš Otec, Ten, který je v nebesích“. Pán nemluvil o rodinných nebo učitelských vztazích. Řekl, že nikdo nesmí zaujímat to vůbec nejvyšší místo, které patří pouze Nebeskému Otci!
Přesto, v Jeho domě jsou stále mnozí „bratři“, jejichž první loajalita patří jiným „otcům“, jako například jejich pastoru, nebo nějakému církevnímu vůdci, jejich denominaci, nebo jejich zvláštnímu proudu nebo hnutí. Toto je strach z lidí a modloslužba. To vytváří falešnou poddanost a falešný soucit. Pán do svého domu přichází s mečem. Je to meč rozdělení. Ne, Jeho Církev-Nevěsta nebude rozdělena, ale bude oddělena od kompromisnického institucionálního systému, který se drží náboženské formy, která postrádá moc Kříže. Od takového systému se Nevěsta musí odvrátit. (2Tim 3:5).
Zde je třeba připomenout varování pro ty, kteří mohou být v pokušení citovat otřepanou, ale nebiblickou frázi: „žádný sbor není dokonalý“. Nedělejte to! Pán je mimořádně seriózní pokud jde o toto poselství a o tento předmět a On nebude vysmíván! Výsada společenství s ostatními věřícími není především nějaká společenská aktivita, něco jako členství v nějakém klubu. Je to společné vyjádření svatého kněžství, zaměřené na uctívání Svatého Boha v Duchu a v pravdě.
Je načase, abychom se pokořili a prosili Jej, aby nám ukázal, jak On vidí svoji církev, místo abychom očekávali, že ji bude vidět tak, jak ji vidíme my. Je pouze jedna církev a Pánovou touhou je, aby Jeho církev byla opravdu dokonalá (Jan 17:23; Ef 4:13; Kol 1:28; Žd 12:23). Ta jediná církev se shromáždí v nejrůznějších shromážděních, která jsou tvořena lidmi na různých stupních dokonalosti do svaté a efektivní svatební jednotky. Avšak, nikdo z nás by se neměl zastávat nebo omlouvat nějaké shromáždění, kde individuální a společná svatost není vysoce ceněna, a o kterou není aktivně usilováno spolu s milostí.
Jak Pán pokračoval v otevírání tohoto poselství, bylo mi dáno, abych uviděl odevřené dveře. Pán ve své milosti a načasování dovolil, aby dveře mezi duchovně mrtvými institucemi, které svět nazývá křesťanskou církví a mezi duchovním domem z živých kamenů, který staví Pán, aby tyto dveře zůstaly otevřené. Tyto dvě oblasti se volně vzájemně pohybovaly v každém shromáždění věřících, bez ohledu na to, zda se jednalo o denominační nebo o nezávislé shromáždění. Zároveň jsem ale viděl, jak se kvůli tomuto otvoru shromáždilo množství démonských náboženských duchů, s úmyslem zmocnit a se a zničit živou církev – Nevěstu. Skrze Ducha jsem viděl a porozuměl, že Pánova ruka zadržela tuto démonskou hordu...
Věřím, že v tom je Pánova moudrost a načasování, kdy uzavře tyto otevřené dveře, aby pravá a falešná církev zůstaly odděleny jedna od druhé. Když Pán zavře nějaké dveře, nikdo je neotevře (Zj 3:7). Pán bude mít živou církev, která není smísena a poskvrněna světem. Kromě toho, ve své milosti Pán odstraní všechny mosty mezi nimi, aby zabránil možnosti kompromisů svých vyvolených. Pán mi neumožnil znát žádný konkrétní časový rámec tohoto procesu.
Proto vychází volání k těm, kteří spoléhají na pokoj. Jsou takoví, kteří trpělivě čekali, že se věci zlepší a zůstali na místech v obecenství v naději na změnu, nebo z věrnosti k přátelům, příbuzným a vedoucím. Volání zní: následovat Beránka kamkoli by šel, i na neznámé a cizí území mimo zdi instituce! Byl jsem Duchem silně ohromen, že nastal den pro rozhodnutí Jeho lidu, a že vyhnout se tomuto rozhodnutí ve skutečnosti znamená ho učinit!
Vyzývám každého, kdo se právě nachází ve společnosti a situaci toho druhu, který jsem právě výše popsal, nebo kdo ví ve svém srdci, že jsou to lidé, kteří budují svá vlastní království na Pánův účet, abyste zkoumali motivy svého srdce, proč chcete zůstat. Vyzývám vás, abyste hledali Pána, aby potvrdil toto prorocké poselství nebo nepotvrdil. Ale pokud vás vede ven z toho systému, neotálejte a důvěřujte Mu, že vám dá další vedení, když na Něho budete pokorně očekávat.
Pán zjevuje, že se blíží oddělení pravé a falešné církve, a že vzdálenost mezi nimi bude stále propastnější. Potřebujeme pochopit, že ti, kdo odmítnou dělat kompromisy a zvolí si následovat Beránka ať to stojí cokoli, budou pronásledováni a nenáviděni falešným náboženským systémem. Avšak ti, kdo slyší Jeho vedení, aby vyšli k Němu „ven z tábora“ (Žd 13:13), ale odmítnou učinit toto rozhodnutí, se naleznou v péči náboženského ducha, který je duchem antikrista. V takovém systému nebudou chráněni před bezbožným oklamáním a lživými znameními a zázraky a budou v nebezpečí odpadnutí (2 Tes 2:3-11).
Závěr
Chci ještě jednou zdůraznit, že tak, jak Tělo Kristovo stále víc směřuje k procesu přechodu, musíme přerůst pouhé definování tohoto přechodu ve smyslu zda se scházet v tradičních církevních budovách nebo po domech. Jsou shromáždění v domech, která jsou stále v zajetí „chrámu“ a jeho způsobu myšlení, s jeho hierarchií a důrazem na zákon. A jsou shromáždění věřících v denominačních církvích budovách, která jsou dostatečně svobodná, aby se v nich setkávalo Tělo Kristovo, protože oni pochopili, že pravá církev nachází jednotu a obecenství jedině v Duchu.
Tento přechod je o něčem mnohem větším než je mechanizmus kde se má církev shromažďovat, nebo jak má společně fungovat. Jde o to, zda pokračovat v dělání kompromisů s náboženským systémem kde panuje tělesnost, nebo přestat s kompromisy kvůli duchovnímu domu z živých kamenů, bez ohledu na to, co nás to bude stát. Nakonec - každý věřící si bude muset vybrat jednu z těchto možností. Kéž nám Pán dá milost a pokoru k pochopení, že to vše je o NĚM a ne o nás!
Matouš 12:30 Kdo není se mnou, je proti mně; a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.
Ó Copyright 2005 Cheryl McGrath, Great South Land Ministries, Australia.
This article may be copied or reproduced freely providing copyright notice and contact details remain intact. This article may not be displayed on a website without prior permission from the author.
