Kapitola čtvrtá (Kapitola třetí ZDE)
Proč se očekávání nenaplnila
Nesnáším vstávat v šest ráno kvůli nějaké ranní skupince, zvláště, když se ostatní ani neukážou.
Přitom je to povinností každého vůči ostatním ve skupině.
Před půlrokem jsme vytvořili pětičlennou skupinku. Slibovali jsme si od toho, že nám to pomůže být dobrými manžely, otci a zodpovědnými věřícími. Po několika málo týdnech to vzalo za své. Nejprve se to projevilo na docházce. Dnes se ale objevil někdo, kdo se tu neukázal téměř dva měsíce. Vlastně jsme s ním už ani nepočítali.
Bob Miller, jeden z naší církevní rady, mi kromě jiného přišel sdělit, že on a Joyce se rozešli.
Doufal jsem, že se ukáže Gil Rodriquez, protože on byl jediný, s kým jsem mohl mluvit o svých stupňujících se problémech v církvi, ze kterých jsem většinou vinil Johna.
Místo toho, abych ze sebe shodil své břemeno, jsem celý čas strávil v rozhovoru s Bobem o jeho rozchodu. On a jeho žena Joyce byli manželé už přes třicet let a vychovali tři děti. Vždy jsem si o nich myslel, že jsou naším příkladným manželským párem. Protože Bob byl jeden z členů naší rady, věděl sem, že to bude mít špatný dopad na naši církev.
