Evoluce vs. Bůh

(CZ titulky)

Desátek který svazuje

Když jsem se vracel domů z jednoho domácího shromáždění, měl jsem pochybnosti o tom, jestli bylo správné opustit svoji mateřskou církev, když jsem tam byl tolik roků a o tom, jestli to pro nás bylo správné duchovní rozhodnutí. V myšlenkách jsem Bohu říkal, že jsme ochotni jít zpět do „xyz“ církve a pokud jsme se mýlili, tak se pokořit za to, že jsme odešli. Nechtěl jsem být zatracen a nechtěl jsem ani nikomu jinému způsobit zatracení. Nad opuštěním našeho mateřského společenství jsme se trápili, protože jsme tam strávili spoustu času. Toho večera, 9 prosince 2004 mi Pán dal sen a také mi milostivě ukázal většinu významu toho snu.

Necky – vidění

Necky – vidění

The Washtub Vision
Hollie L. Moody

25. 2. 2005

*******************************

Elijáš Tišbejský z Tišbé v Gileádu řekl Achabovi: Jakože živ je Hospodin, Bůh Izraele, jemuž sloužím, v těchto letech nebude rosa ani déšť, jenom podle mého slova.

1 Královská 17:1

Po dlouhé době, ve třetím roce sucha, dostal Eliáš slovo Hospodinovo: „Jdi, ukaž se Achabovi. Hodlám na zemi seslat déšť.“

1 Královská 18:1

41 Elijáš řekl Achabovi: Jdi, jez a pij, neboť slyším hukot deště.

42 Achab šel jíst a pít. Elijáš vystoupil na vrchol Karmelu, sklonil se k zemi a vložil svou tvář mezi kolena.

43 Svému služebníkovi řekl: Jdi a podívej se směrem k moři. Šel, podíval se a řekl: Nic tam není. Řekl: Sedmkrát se vrať.

44 Když to bylo posedmé, řekl: Hle, oblak malý jako lidská dlaň vystupuje z moře. Řekl: Jdi a řekni Achabovi: Zapřáhni a jeď, ať tě nezadrží déšť.

45 Za chvíli se zatměla nebesa oblaky a větrem a nastal velký déšť. Achab nasedl a jel do Jizreelu.

1 Královská 18:41-45

*******************************

Souvislosti

Před několika měsíci jsem cítila puzení od Pána, abych si opakovaně četla 1.Královskou 17:1 a 1.Královskou 18:1, 41-45. Když jsem usilovně přemýšlela, nad tím proč se mi tyto verše Písma zdají tak podmanivé, byla má pozornost nasměrována na 1.Královskou 18:1, zejména kde se píše: „Po dlouhé době, … dostal Eliáš slovo Hospodinovo …“

Jakmile jsem tento verš z Písma dočetla, Pán promluvil k mému srdci.

„Přestal být Eliáš prorokem, když jsem k němu nemluvil své Slovo?“ Zeptal se mě Pán.

Tato Pánova otázka zasáhla mé srdce a vzala mi dech. Sama jsem prožila období, kdy ke mně Pán nemluví. Ale i přesto, že Pánovo mlčení bylo v mnoha ohledech stresující, neustále jsem cítila Pánovu přítomnost.

Vidění o meči a hadu

VISION OF THE SWORD & THE SERPENT

 -by L. Vere Elliott.

Koncem roku 1970 obdržel L. Vere Elliott následující vidění.:

Byl jsem uprostřed velkého shromáždění v kostele, jehož stěny a strop byly pokryty klenoty a různými ozdobami. Okna byla vyrobena z barevného skla (typická pro církevní katedrálu nebo kostel). Sál byl plný lidí, bohatí, chudí, někteří nemocní a zmrzačení, ale i němí a slepí. Všichni měli na rukou řetězy a nikdo nebyl volný (obraz na dnešní církve, lidé chodí do církve, ale nejsou svobodní).

V přední části sálu bylo velké pódium s kazatelnou na jedné straně a velkou klecí s velikým zeleným hadem uvnitř, na straně druhé. Nad místem kde stál řečník, byl na dvou řetězech ve vodorovné poloze zavěšen velký meč. Na pódiu sedělo asi osm nebo deset duchovních a všichni byli oblečeni do kněžských rouch. Seděli jeden za druhým, každý vždy o kousek výš nad tím před ním.

Tak ty už nechceš chodit do církve? 13. kapitola

Kapitola třináctá (Kapitola dvanáctá ZDE)                                                                                                Kapitola První ZDE

Setkání na rozloučenou

The Final Parting

Už z dálky jsem uviděl důvěrně známou postavu sedící na lavičce, tam, kde proběhl před více než třemi lety náš první rozhovor. Ráno mi totiž John zavolal a požádal mne, abych se s ním setkal večer v šest právě v parku, kde celý náš příběh začal. V autě jsem přemýšlel o všem, co jsem za ta léta s Johnem prožil a s úsměvem jsem jel vstříc dalšímu setkání s pocitem vděčnosti za Johnovu moudrost, která mi tak pomohla, ale zároveň i za jeho pochopení a určité slitování se mnou samým. Řada našich společných setkání vedla k tomu, že se můj vztah k němu začal podstatně měnit. Postupně mizela moje naléhavá počáteční potřeba zasypávat jej stále novými a novými otázkami. Jak čas běžel, užíval jsem si jednoduše a přirozeně jeho přátelství, jaké jsem doposud v životě nepoznal. Po každém setkání s Johnem jsem si uvědomoval, jak hluboce roste moje důvěra a oddanost Pánu.

Když jsem vystupoval z auta, ucítil jsem na tváři jarní vánek, který sem zavál příjemnou vůni citrusových plodů z blízké zahrady. Blížil jsem se k Johnovi, který vedl zanícený rozhovor s nějakým mladým mužem, jenž pravděpodobně nechtěl přerušit svůj pravidelný běh a proto poklusával na místě, zatímco spolu hovořili. Došel jsem až k nim, právě si podávali ruce a mladý muž hodlal dál pokračovat ve svém běhu. John vyskočil z lavičky, aby mě přivítal.

Víra je také to, čemu věříš

Ian Vincent

24.5.2013

Víra znamená věřit Bohu a to především v tom, co zaslíbil. V této době je tím obvykle myšleno pouze to, jakou někdo má duchovní moc, aby od Boha obdržel věci nebo odpovědi, za které se ve víře modlí. 

To je ale jen částečné vysvětlení toho, co je to víra. Víra se dotýká všeho v našem vědomí, protože naše víra je i to, čemu věříme a proč tomu věříme. 

Jednota Těla

Blaine Cook 

"I kdyby tě všichni opustili, Já tě nikdy neopustím." 

Dříve, než je Mé Tělo jednotné, musí být přivedeno do NAPROSTÉHO SOULADU SE MNOU, dokonce musí být spojeno se MNOU jako s HLAVOU. Jako hlava řídí každý úd v těle, tak tomu musí být i v Mém Těle. A tato jednota musí být trvalá. Nesmí to být tak, že se nejprve sjednotí údy mezi sebou. Taková jednota nevydrží. Mnohokrát jsem rozbil spojení v Mém Těle, protože jednotlivé údy nebyly individuálně plně spojené se MNOU. Žádný úd se NESMÍ spoléhat na další údy, ale vedení a sílu musí přijímat od HLAVY. 

Nactiutrhání a pomluva

Chovejte se k lidem přesně tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám. (Matouš 7:12) 

1) opovážlivým úsudkem je vinný ten, kdo, byť i mlčky, připouští jako pravdivou nějakou mravní vinu bližního bez dostatečného důkazu

2) nactiutrháním je vinný ten, kdo bez objektivně platného důvodu odhalí prohřešky druhého;

3) pomluvou ten, kdo tvrzením odporujícím pravdě škodí dobré pověsti druhých a dává příležitost k mylnému úsudku o nich.

Jan Maria Vianney v jednom ze svých osmdesáti dochovaných kázání hovoří o řadě forem, kterými se tohoto velkého a rozšířeného zla dopouštíme: 

Povolání do poslední bitvy - Dva svědkové

Rick Joyner

První svědek

„Boží soudy jsou prvním krokem do Božího království,“ ozval se hlas, který jsem nikdy předtím neslyšel. „Až přijde Soudný den, budou znát Krále všichni a všichni také porozumí Jeho soudům. Pak bude země vysvobozena. Prosil jsi za to, aby Jeho soudy přišly do tvého života. Teď začni prosit, aby přišly i do světa.“

Otočil jsem se, abych se podíval, kdo promluvil. Byl vysoký a zářil jen o trochu méně než ti, s nimiž jsem se setkal v Soudní síni. Měl jsem za to, že to byl anděl. Pak promluvil: „Jsem Lot. Byl jsi vybrán, abys žil stejně jako já v těžké době. Musíš se za lidi přimlouvat stejně jako Abraham za Sodomu. V době, kdy se na zemi bude dít velká zvrhlost, povstanou muži a ženy velké víry. Svou víru musíš stejně jako Abraham použít k přímluvě za bezbožné a svědčit o Božích soudech, které přicházejí na zem. Pán už nebude moci o mnoho déle snášet narůstající zlo lidstva. Já jsem mlčel a mnozí zahynuli. Nesmíš být jako já – nesmíš mlčet!“ 

„Řekni mi víc! Jak je mám varovat?“ ptal jsem se. 

Danielova služba a Luciferova služba

A Daniel-Ministry And A Lucifer-Ministry

Zac Poonen 

(Výňatek z knihy Plné evangelium - Vydáno v roce 1996) 

Daniel byl muž, kterého si Bůh v jeho generaci mohl použít. Když byl mladý, "rozhodl se ve svém srdci, že se nepošpiní" (Dan.1:8). Když Chananiáš, Mišael a Azariáš viděli jak mladý Daniel reprezentoval Pána, dostali odvahu, aby sami také Pána reprezentovali (Dan.1:11). Tito tři neměli odvahu postavit se na vlastní pěst, ale když viděli Danielův postoj, osmělili se. I dnes existuje mnoho takových lidí, kteří nemají odvahu reprezentovat Pána sami o sobě, ale čekají až najdou Daniele, který bude odvážně stát a pak se k němu přidají. 

Co je špatně s člověkem?

Andy Woods

19.12.2012 

Nedávná střelba v Connecticutu způsobila, že jsme v našich myslích a rozhovorech zaplaveni otázkami, co způsobilo, že ten střelec jednal tak jak jednal. Jeho destruktivní chování je vysvětlováno vším možným, od nedostatečné dostupnosti zdravotní péče k přílišnému naslouchání politickým komentářům až po snadný přístup ke střelným zbraním. Smutné je, že mnozí využívají tuto tragickou událost k obhajobě politiky, volající po větší kontrole vlády nad našimi životy. Přesto, uprostřed toho všeho dogmatického poučování, je jen málo těch, kdo odkrývají základní kořeny problému. 

Jakkoli to může svádět dávat takovouto strašnou událost za vinu okolnímu prostředí konkrétního člověka, kořeny problému souvisí s padlou lidskou přirozeností. Lidské srdce je nemocné. Jeremiáš 17:9 říká: 

„Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná?“ (Jr 17:9)

Křesťané v Severní Koreji

Hlas mučedníků 2008.5-6.

To odpoledne, kdy nám setra Choi Yong Jin líčila své zkušenosti ze Severní Koreje, zahánělo ostré slunce každý stín. A přesto jí na začátku dvouhodinového vyprávění tekly nezadržitelně po tvářích slzy. Někdo jí podal kapesník, pak celý balíček kapesníků. Náš překladatel byl nucen několikrát hovor přerušit, aby si mohla Choi Yong Jin utřít slzy. Teprve postupně nabývala tato sestra rovnováhy. 

Zdá se, že svět je úplně okouzlen z nové tváře, kterou v poslední době Korejská lidově-demokratická republika ukazuje. Ta se nyní navenek prezentuje jako země podporující uměleckou svobodu, když si její představitelé na návštěvu pozvali Newyorskou filharmonii. A když Severní Korea zbourala nukleární chladící věž ve Yongbyongu, coby přímo symbolu svého jaderného výzkumu, působí hned jako země, která podporuje mír.